Jak jsem ke koloběžkám přišla

 KOLOBĚŽKY  S  PŘÍBĚHEM, KOLOBĚŽKY  PRO  DOSPĚLÉ 

Když jsem zjistila, že má dvě čtyřnohá zlatíčka potřebují a milují pohyb, bylo jasné, že se budu ohlížet po "nějakém přibližovadle," abych s nimi mohla držet krok, zvyšovat si fyzickou (i psychickou) kondici a jinak týrat tělo.  Byla jsem sice hrdým vlastníkem kola, ale pořád to nebylo ono. Pak jsem poznala koloběžku a bylo jasné, že kladivo uhodilo na ten správný hřebík. Jezdila jsem spokojeně jak sama, tak s oběma psy. Jednoho dne jsem potkala mladého muže na koloběžce, která mi učarovala. Měla ladné tvary, jela téměř sama a byla celá krásná, úplně nejkrásnější (mladíka si nepamatuji.) Protože koloběžkářská komunita není lakomá, vyzkoušela jsem tedy červenou Morxes Vendetu. Bylo rozhodnuto. Ona je ta pravá a ne jiná. Od mého rozhodnutí byl již jen kousek k Morčatům a pražské komunitě Líných nutrií. Ale to je už jiný příběh. V současné době mám ve své osobní péči tři koloběžky - terénní, sportovní a městskou. Potkáte-li tedy v lese, řítící se bílou Adventure - Dračici, mající na stupátku obstarožní dámu a někdy dvě kelpie běžící s ní, nebojte se zastavit na kus řeči, či si domluvit půjčení koloběžky.